Třetí Manciniho imperiální výprava


Před slavnostním vypuknutím turnaje jsem absolvoval dvě klání, která
měla být předzvěstí následujícího soupeření.

Hned v úvodní bitvě mě porazila dálnice D1 a hodinové zpoždění autobusu,
díky kterému jsem nestihl ani původní, ani následující, ani ten třetí
spoj, kterým jsem se mohl dopravit z Jihlavy na místo konání. Naštěstí
jsem splnil sekundární misi a nalezl alternativní kombinaci spojů, jež
byla jen přibližně o 45 minut delší než původní plán. Skóre 15:5 pro
hromadnou dopravu.

V podobně úspěšném duchu se nesl páteční trénink s Naz-gulem, který si
dle vlastních slov chtěl před ostrým startem jen osvěžit pravidla. Jeho
Bratrstvo bylo tak osvěžující, že jsme to na začátku druhého kola
ukončili, protože přišel možná o dva modely a já o dvacet devět.

 

1. Tomův Kapitol

Hned na úvod turnaje jsem potkal nového soupeře s neobvyklou armádou. S
Tomem se hrálo parádně, proti jeho vojsku s leteckou podporu už tolik ne.

Tom omezil možnosti infiltrace napříč celým bojištěm šikovně umístěnými
Mořskými lvy, takže většina mých jednotek zůstala na nebezpečně malém
prostoru. Terén jinak omezoval možnost nějaké větší brzké konfrontace
nebo střelby. Tedy až na letadla a Žraloky.

Každá aktivace leteckých jednotek soupeře silně ukusovala z mojí armády.
Kamuflovaní Bareti byli proti šablonám nebo railgunům bez šance. Když už
jsem se náhodou do něčeho ve vzduchu trefil, tak do nepoškozených částí
nebo do odporně odolných křídel.

Podařilo se mi prakticky jen elimniovat Lvy uprostřed bojiště. Snad
třetí, možná dokonce už druhé kolo se ale neslo jen v duchu pokusů něco
sestřelit před jinak jistou stoprocentní porážkou.

2. Bauhausův Bauhaus

Proti Bauhausovi jsem hrál už v Brně, jihlavské měření sil bylo
předchozí bitvě neuvěřitelně podobné. Nejprve mi dalo zabrat rohové
umístění armád, obával jsem se šablon z děl Vlčích drápů i barona s
vševidoucím jestřábem u dvojice kanónů.

Podobně jako v Brně jsem tak věnoval hodně karet, výstřelů a pozornosti
právě dělům. Povedlo se je umlčet dřív, než dokázaly zničit Hurikánochod
nebo postřílet hrdiny. S tanky soupeře jsem dlouho nebyl schopný nic
udělat, naštěstí pro mě ale překvapivě málo pálily do shluku mých pěšáků.

V jednom rohu bojiště jsem přišel o téměř polovinu armády včetně
velitele Drougana po nájezdu Etoiles Mortant, ale na opačné straně se mi
dařilo víc a koncentrovaná střelba Baretů si poradila s většinou pěchoty
v okolí.

V rozhodujícím kole pak přišla na řadu – opět jako v Brně – matematika.
Zůstalo mi výrazně víc modelů, ale méně aktivací. Soupeř však i
zbývajícimi jednotlivými modely až do úplného konce hrozil zabráním až
tří ze čtyř bodů, zatímco já neměl jistý ani jeden. Právě ten se mi
nakonec myslím podařilo obsadit, zatímco soupeři žádný.

Vyšší výhru mi mohla přihrát ještě kuriózní situace, kdy jsem v jedné z
úplně posledních aktivací hry plánoval Hurikánochodem odstranit model
blokující cestu ke značce a následně ji zabrat. Ale při jinak úspěšném
boji padla dvacítka a s ní i šance na víc bodů.

3. Padlarova Mišima

Už od rozestavení jednotek a vzhledem k povaze bojiště jsem čekal
divokou bitvu. Očekávání se vyplnilo. Nalevo se jednotky obou stran
usadily ve zničených domech na opačných stranách ulice, vpravo v
otevřenějším terénu pak zůstalo výrazně méně modelů a děly se méně
zajímavé věci.

Obával jsem se příchodu Širja a Lovců démonů z levého křídla, odkud by
zezadu ohrozili jednotky v budovách. Takže polovina armády namísto toho,
aby si přes ulici vyměňovala výstřely s nepřítelem, v napětí očekávala
zákeřný úder. Přišel.

Do Širja a jeho pohůnků začala pálit každá zbraň, co mohla. Na úplné
vyhlazení to nestačilo, takže jsem je pro omezení jejich možností ještě
navázal jedním Baretem s rotomečem v boji na blízko. Jenže Baret
neočekávaně přežil. Takže stále hrozilo, že Širjo se ho později hravě
zbaví a udělá mezi mou pěchotou pořádnou paseku.

Tak jsem schválně vystřelil do boje na blízko. A doufal, že s postihem
-8 skutečně minu. A zabiju vlastního vojáka. Povedlo se. Hrdinná oběť
umožnila rozstřílení mišimských válečníků a zřejmě i rozhodla o mém
vítězství.

Proti zbývajícím obrněným Hatamotům se sice moji střelci prosazovali
těžce, kouzlo rušící kryt bylo často nepříjemné, ale koncentrace mých
jednotek na levé straně bojiště mi postupně vystřílela převahu. Vpravo
se pak Sheila McGregorová a Barakudy dlouho trápily s příslušníky kultu
Chodců stínů, ale nakonec se raketomety ukázaly jako silnější zbraň než
meče a hvězdice.

4. Davcův Kybertronik

Věděl jsem, že hodně prohraju. Tajně jsem doufal, že bych mohl uhrát
alespoň sekundární misi. Ale to by musel některý můj model zůstat stát u
značky jedno celé kolo. Proti armádě s tunou railgunů, šablon a plynu
nic takového nehrozilo.

Myslím, že jsem byl zcela bez šance. Proti vysokým hodnotám zbroje nemá
Imperiál moc účinný arzenál. O vozidlech nemluvě. Naopak moje armáda
tvořená převážně lehkou pěchotou byla pro Kybertronik cíl jako stvořený.

Alespoň jeden veselejší okamžik nastal, když Sheila vyběhla z úkrytu na
zteč proti velitele robotické armády a po jeho ústupu za linii soupeře
dokázala úspěšně prokličkovat mezi několika modely. Ale stejně ho
nezabila, protože se mezitím zregeneroval.

5. ExeFXův Imperiál

Proti Bauhausovi se opakovala brněnská historie, ExeFX mi pak připomněl
první turnaj v Praze. Také jsem s s ním utkal v poslední bitvě dvou
imperiálních armád. A taky jsem prohrál.

Úkolem bylo vytěžit body ze čtyř značek, jednotky přicházely všelijak
podle pravidel eskalace. Obával jsem se velkého tanku kvůli případnému
účinku na Hurikánochod a velké jednotky ISF, která by ignorovala kryt
mých Baretů. A byla hned vedle nich.

Obavy se nakonec nenaplnily, protože Pavel měl neuvěřitelnou smůlu na
kostky a navzdory nulovým postihům buď minul, nebo jsem byl úspěšný v
hodu na zbroj. A Hurikánochod jsem skrýval mimo dostřel nebo za terénem.

Z počátku se mi podařilo nabrat mírný náskok ve vítězných bodech,
riskoval jsem totiž vyběhnutí k bodovaným značkám a současně se mi
dařilo zneškodnit nepřátele, kteří chtěli udělat to stejné. Jenže někdy
ve třetím kole se hra začala lámat. Soupeři jsem nezpůsoboval moc velké
ztráty, zatímco on můj počet modelů postupně snižoval.

A hlavně jsem si z nějakého důvodu myslel, že už má být konec, který
neudržitelně zhoršující se situaci utne a já uteču s těsným vítězstvím.
Jenže místo toho přišlo ještě jedno celé kolo, ve kterém jsem přišel o
většinu zbývajících modelů včetně Hurikánochoda, u kterého jsem už byl
nucen riskovat odvážnější posun kupředu.

Celkový dojem z turnaje byl velice fajn, parádní organizace, skvělé
jídlo, fajn lidi. Za všecko třikrát dík (hlavně za ten druhý bod!). Jen
ta radost ze hry samotné občas není tak velká, jak by mohla být. Čím dál
tím víc mám pocit, že i kdybych byl sebevětší veterán, tak některé bitvy
– nebo lépe řečeno proti některým armádám/frakcím – za normálních
okolností vyhrávat prostě nepůjdou. Uvidíme na podzim.

*Miquel

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

EnglishDeutschPolskiEspañol
Kalendář akcí