ŠAR-UR, XT.973

(příběhová kampaň pro WZR)

ÚVOD

Kapitolský geolog Ebeneezer Craft zasunul sondu do vyvrtané šachty a ztěžka se narovnal. Funěl jako parní lokomotiva, ale když se pokusil otřít si krůpěje potu z čela, narazila jeho ruka na celoprůhlednou přilbu skafandru. Zaklel. Práci v terénu tááák nesnášel. Ono je sice hezké, že ve vesmíru jeho téměř 300 liber váží jen zlomek, ale pohyb a hlavně práce na asteroidu typu M mu dávala zabrat stejně jako na Marsu. Vlastně víc, tam nemusel být navlečený do tohohle mundúru!

Najednou se mu kámen pod nohama zachvěl. A znovu, tentokrát tak silně, až si kecl na zadek. Pak hornina všude kolem začala vybuchovat. Z nebe pršely ostrohranné úlomky magnetitu a zasypávaly vědce jako nějaká instantní mohyla. Poslední, co spatřil, než mu kámen velikosti fotbalového míče rozdrtil přilbu i hlavu, bylo obří těleso valící se nad horizont asteroidu jako zaoceánská loď nad zapomenutou pramici…

* * *

Bratr Janus ze spánku vykřikl, posadil se na lůžku a vytřeštěnýma očima se rozhlížel po své cele osvětlené zkomírajícím plamínkem svíčky. Překotně dýchal a pokoušel se uchovat v paměti i ten nejposlednější detail strašlivého snu-vidění, které právě měl.

Spustil nohy na podlahu a zašátral rukou na nočním stolku. Převrátil přitom několik prázdných lahví, které spadly a s třeskem se rozbily. Konečně nahmatal ohnuté brýle s tenkými drátěnými obroučky, nasadil si je, přitáhl ušpiněnou sutanu a vyrazil ze dveří.

Katedrální bibliotéka byla v tuto noční hodinu liduprázdná a Janus zamířil k regálům se spisy o vesmírných tělesech. Celou cestu si drmolil označení, které v jeho vidění skřehotal zlý, nelidský hlas: „XT.973… XT.973… XT.973…“. Vzal velký rejstřík a se zaduněním ho položil na jednu z čtenářských lavic. Otevřel těžké kožené desky a chvíli listoval ohmatanými stránkami. Konečně objevil hledanou sekci, tam ale vedle kódu XT.973 stála jen strohá poznámka „Vize Šar-ur, LK 629“.

Janus nechal otevřený rejstřík ležet na lavici a chvatně se vydal do knižnice s omezeným přístupem na opačné straně chodby. Zpola podřimujícímu Inkvizitorovi ukázal svůj odznak věštce a netrpělivě poklepával nohou, zatímco ospalý strážný vymačkával přístupový kód na omšelém panelu. Zacvakaly zámky a dveře se nehlučně otevřely. Janus vstoupil a vydal se podél řady polic vizí ze sedmého století Kardinálovy požehnané vlády. Rok 629 byl naštěstí na prorocká vidění skoupý, takže rychle našel zazátkovaný tubus s nápisem „Šar-ur“. Odnesl si jej k jednomu z badatelských stolců po stranách vchodových dveří, přitáhl a rozsvítil si lampičku a vysypal z pouzdra tři hustě popsané archy pergamenu.

Čím déle četl, tím byl bledší a hůře se mu dýchalo.

* * *

KAPITOL NEWS, KNN… přinášíme vám to nejaktuálnější dění z celé soustavy.

Já jsem Tobey Chow a mám informace, které nikdo neuslyší rád…

Asteroidovým pásem si již týden razí cestu dosud neznámé těleso. Zatím si vyžádalo jednu oběť, odvážného geologa Ebeneezera Crafta pracujícího na zmapování nalezišť magnetických nerostů. Čest jeho památce a dividendu navíc jeho rodině.

Jak ale tvrdí renomovaný astrofyzik profesor Bowlson, nemusí zůstat u jediné oběti. Jak totiž vypočítal jeho tým, těleso má namířeno přímo do našeho Slunce! Velikostí může soupeřit s Ceresem a podle veškerých dostupných měření ho z 80% tvoří diuranium, které by naši životodárnou hvězdu dokázalo hravě navěky zhasnout!!!

Nikdo z nejvyšších představitelů Bratrstva se k této věci zatím nevyjádřil, mají ale ještě moře času. Těleso se na asteroid pohybuje nezvykle pomalu a Slunce dosáhne až za více než rok… do té doby vás budeme pravidelně informovat.

Následuje komentovaná repríza vyhlášení verdiktu v soudním procesu lid versus Špína Fuls…“

1.Kolo

…nieder – auf, nieder – auf…,“ ječel kaprál Böse jako smyslů zbavený, až mu od rtů odletovaly kapičky slin. Nebohý Husar v plné polní a s těžkým batohem na zádech, který do něj před chvíli na nákladové palubě obrněné přepravní lodě Drittes Leben omylem vrazil, se rozplácl o kovovou podlážku a vrávoravě se znovu postavil. Pak si položil ruce na kolena, předklonil se a pozvracel kaprálovi do té doby perfektně vycíděné boty.

„Ty pahejle…,“ rozkřikl se poddůstojník a napřáhl ruku. Voják ale jen zvedl ukazovák levé ruky a rychle jím zamával. Pomalu se napřímil a mezi lapáním po dechu ze sebe vypravil: „Entschuldigung, pane…, právě se ale… dopouštíte té největší… chyby své vojenské kariéry.“

Kaprál zakoulel očima, jeho obličej dostal barvu ředkví a zdálo se, že mu každou chvíli začne z uší tryskat pára. Voják si ale hbytě sáhl pod pravý nárameník a ze schrány vytáhl zlatě lemované kožené pouzdro, na kterém se houpala vosková pečeť s jasně patrnými písmeny S a X, umělecky vyvedenými jako zoban a zkřížené pařáty dravého ptáka.

Kaprál se zarazil. Moc dobře věděl, komu patří. S kyselým výrazem se podíval na své boty, nakrčil nos, odfrkl a neochotně nechal celou věc plavat.

*          *          *

Skladiště vyloďovacího materiálu na palubě C čpělo zatuchlinou, špínou a potem asi dvacítky shromážděných mužů. Na celtě rozprostřené po celém volném prostoru mezi horami kovových traverz, balíků impregnovaného sukna a beden s kdovíčím seděl v pozici seiza muž s helmou Karmínových ďáblů. Krom ní byl do pasu nahý; chybějící oděv odhaloval paže a trup pokryté desítkami tetování. Draků, démonů i dívčích obličejů. V mizerném světle dvou sodíkových výbojek a plamene doutnajícího v trojnožce přímo před ním byly ale jakékoliv detaily nerozluštitelné.

Muž zdvihl obě ruce nad hlavu a zatřásl bambusovým válečkem, který pevně svíral na obou koncích. Ostatní, sedící i postávající kolem, se rychle začali párovat, něco si spolu v tichosti domlouvat a pak hlasitě vykřikovali: „Čó!“ nebo „Han!

Meidži byl odjakživa šťastlivec a nejinak tomu bylo i dnes. Účastnil se sice sotva tuctu partií, ale v kapse už měl přesto výhru odpovídající dvěma měsíčním žoldům. Cestu mu právě zastoupil hromotluk se šátkem s desátnickým symbolem kolem hlavy.

„20 000 enjé?“ zachrochtal muž a ošklivě se ušklíbl.

Meidži zaváhal. I s penězi, které měl u sebe, by taková částka spolkla jeho půlroční výplatu. Rychle ale pochybnosti zahnal a jen mlčky přikývl. Sklonil hlavu a přenechal vyšší šarži možnost volby.

Čóóó!“ zachrčel desátník jako vepř v posledním tažení. Polonahý Karmínový ďábel přirazil bambusový váleček jednou stranou k zemi a skladiště zmlklo v napjatém očekávání. Ďábel zdvihl bambus a odhalil dvojici kostek, každou s jedinou tečkou na vrchní stěně.

Meidži uslyšel krev tlukoucí mu ve spáncích a měl pocit, že se někam propadá mrazivou prázdnotou vesmíru…

*          *          *

Nejvyšší nefarit Khөlles ve svém podzemním sále sledoval nekrozrakem dvojici výsadkových člunů přistávajících na opačných stranách asteroidu. Z jednoho se jako roj much vyřinula skupina postav v ušpiněných skafandrech, která zdánlivě chaoticky vyvlekla ven materiál na stavbu hlavního tábora a začala kopat základy a vztyčovat první budovy. Ze druhého uspořádaně vypochodovalo několik oddílů se zbraněmi v rukou, a teprve když zajistily předpolí, objevili se muži v těžkých nemotorných skafandrech ženistů a vynášeli nekonečné množství beden a krabic, které rozmisťovali v přesných rozestupech v soustředných kruzích kolem člunu.

Khөlles si nedokázal pomoci a pobaveně se zašklebil. Opravdu bude stát proti TOMUHLE??? Taková verbež… pak mu ale senzory vypuštěné daleko před asteroid odhalily další více než dva tucty přilétajících lodí různých signatur, včetně těch protivných stoupenců Světla.

No… tak nakonec si přeci jen užije nějakou zábavu…

 

2.Kolo

Výbuch dělostřeleckého granátu zasypal okolí metráky malých i větších úlomků magnetitu, které si ostrostí nezadaly s těmi několika kusy šrapnelu.

<<INTEGRITA SKELETU: 27%>>

Chasseur WSB-3019/3b8 se ztěžka postavil na nohy, musel se přitom opírat o svou karabinu. Tlaková vlna zřejmě poškodila kybergyroskopické zdokonalení jeho středního ucha. Navíc lidské tkáně rukou a trupu krvácely z nespočtu ran, někde dokonce zcela chyběly a odhalovaly kovem vyztužené kosti.

Lokalizoval nejbližší jednotku Dr. Diana a vyslal žádost o ošetření.

<<ČAS DO VYŘÍZENÍ: 5m27s>>

V hlavě se ozval hlas. Neznámý a přece podivně povědomý; přicházel jakoby odnikud, byl sotva  slyšitelný, a přece jasně rozuměl každému slovu:

Nána pitomá, co jí tak dlouho trvá…?

*          *          *

Barbar s tváří pomalovanou válečnými barvami a šklebící se jako šílenec máchl těžkou obouruční zbraní a meč se s třeskem zakousl do krunýře nešťastníka z kapitolské Lehké pěchoty. Imperiálec se nohou zapřel o sípajícího nepřítele a osvobodil svou zbraň. Z pukliny v pancíři se vyřinul proud jasně rudé krve, umírající muž sebou naposledy trhl a znehybněl s očima vytřeštěnýma do temnoty vesmíru nad sebou.

Za Imperiálcem se ozvalo dvojí temné zavrčení a on se obrátil právě včas, aby stihl zdvihnout meč proti psovi, který po něm skočil. Byla to ohavná bestie cenící palcové tesáky, s tlapami velkými jako barbarova dlaň, tělo samý sval. Nabodl se na napřaženou čepel, ale jeho odraz měl takovou sílu, že po ní sklouzl na pouhou stopu od záštity, a díky bojovým drogám kolujícím mu v krvi se pokoušel barbarovi zakousnout do krku, i když byl už ve skutečnosti mrtvý.

Kolem meče s nabodnutým psem se mihla černá šmouha a muž na pravé paži ucítil ocelové sevření, až vykřikl bolestí. Hydraulické čelisti druhé psí bestie se svíraly, trhaly svaly a hrozily rozdrtit kost. Muž upustil meč a volnou rukou uchopil zvíře pod břichem. Nadzvedl ho, v šíleném šklebu rozevřel ústa a zakousl se psovi zezadu do krku. Čelistní svaly se napjaly k prasknutí, ale muž nepřestával svůj tlak stupňovat. Zvíře povolilo sevření, začalo škubat nohama a kňučet bolestí, ale barbar ho držel pevně. Z úst mu unikl tlumený chrapot a v tranzu skousl. Ozvalo se prasknutí a pes znehybněl.

Imperiálec otevřel bolavé čelisti a zvíře bezvládně padlo na zem. Muž se předklonil, těžce oddechoval a na všechny strany plival tvrdé černé chlupy.

*          *          *

tcs-TONG, TA-TONG, TA-TONG, TA-TONG-TOOONG!

„A je zde KAPITOL NEWS, KNN…s tím nejnovějším, co se děje ve sluneční soustavě. Já jsem Tobey Chow…“

„A já Sally Dominguez… Na asteroidu Šar-ur, který hrozí zničením samotného Slunce, už provedly výsadek armády všech megakorporací i úderné síly Bratrstva. Pod jeho povrchem se ale ukrývaly kohorty Černé legie, které proti statečným lidským bojovníkům podnikly sérii zákeřných útoků ze zálohy. Díky nim se nepříteli podařilo v prvních dnech získat mírnou převahu. Odhodlání a sebeobětování obránců lidstva ale pomalu začíná misky vah převažovat.

Tobey…“

„Díky, Sally. Ano, je tomu tak. Po nečekaných přepadeních v prvních dnech tažení (z nichž některá byla dokonce dílem zrádců z řad jiných megakorporací… nechť zemřou dlouhou a trýznivou smrtí!) se kohorty nepřítele stáhly a obě strany zaujaly vyčkávací taktiku. Podle slov našeho studiového kartáře se ale toto období napjatého nicnedělání chýlí ke konci a vystřídá ho nefalšovaný masakr…“

 

 

3.Kolo

„Vaše Eminence,

již od začátku tažení po asteroidu Šar-ur mne znepokojuje jedna věc. Totiž nedostatečná péče o těla padlých. Jejich ponecháním na bojištích těmto mužům a ženám nejen, že neprokazujeme úctu, kterou si povětšinou zaslouží, co hůř – nahráváme Nepříteli, který pak bezpracně získává těla pro tvorbu svých odporných Legionářů.

Jsem si vědom, že ne každá megakorporace ponechává své mrtvé napospas Černé symetrii, vím i o bojůvkách, které jednaly zcela pod jejím vlivem, v rozporu se zájmy lidstva a Bratrstva. Přesto vás žádám o uvolnění dostatečného počtu žen a mužů (Valkýr a Svatých válečníků) a především techniky (ozbrojených výsadkových člunů), abychom bezprostředně po skončení bojů mohli bezpečně provést vyzvednutí padlých, a tak upřeli Nepříteli tento pro něj důležitý zdroj.

Nechť Světlo řídí naše kroky.

Orsin Munx

převor komory Lékařů“

*          *          *

Všude se vznášela mlha z explodujících granátů a skrz ni jako stroboskop problikávala palba stopovací munice. Lo Phau utíkal jako smyslů zbavený, ta obří stvůra, která roztrhla Khabutaie jako panenku, už byla prostě příliš. Utíkal v předklonu, ječel jako malé dítě a sotva viděl na cestu, protože se mu z očí valily slzy hrůzy veliké jako nehet na palci.

Najednou se země propadla a on po svahu plném ostrohranných balvanů sklouzl na dno asi třímetrové prolákliny. Bolela ho každá kost a sval v těle. Malátně se postavil a reflektorem na své helmě přelétl okolí. Hrůza mu znovu sevřela srdce a on začal opět ječet. Do prolákliny byla bez ladu a skladu naházena těla padlých bojovníků všech různých korporací. Někteří vypadali, že jen spí, jiným chyběly končetiny nebo celé kusy těl..

Zdálo se mu to, nebo se vzdálená těla zakrytá stíny pohnula?!!!

Lo Phau se rozječel ještě hlasitěji, napřáhl svou zbraň a stiskl spoušť. Ječel i poté, co mu došly náboje a úderník pušky jen naprázdno cvakal. A jeho oněmělé hlasivky se pokoušely vydávat stále ten stejný zvuk i o několik hodin později, kdy ho šíleného a klečícího uprostřed masového hrobu objevilo jedno z bauhauských průzkumných plavidel…

*          *          *

Khөlles seděl v zrcadlovém sále své Citadely pod povrchem asteroidu jako opařený.

Budu… OD-STOU-PEN?“ zamumlal nevěřícně a mimoděk si dlaní přejel přes hrdlo a ztěžka polkl.

Pak, v návalu iracionálního vzteku, máchl svou nekročepelí a roztříštil nejbližší zobrazovací tabule. Jejich narušený rtuťovitý povrch kapal na kovovou podlahu, kde žíravá látka vyvrtala několik pravidelných otvorů.

Boje neprobíhaly podle plánu, to dobře chápal. Hubené zisky z prvních týdnů tažení se lidem nějakým zázrakem podařilo smazat a úspěch celé operace byl stejně nejistý jako na jejím počátku před téměř půl rokem… ale poukazovat na JEHO selhání, když to všechno byla vina toho sajrajtu, se kterým tu musí pracovat!

Vstal a setřepal z čepele duhově opalizující krůpěje. Ošklivě se zašklebil a zamračeně vykročil ze zrcadlového sálu. Budou padat hlavy!

 

 

4.Kolo

Cedrik obhlédl okolí přes průzory Zákopnické masky, ale nikde nebylo ani živáčka. Přes hledí své útočné pušky se zadíval na odpornou, hrůzu nahánějící ikonu, kterou horda Černé legie nechala zabodnutou uprostřed země nikoho při posledním útoku. Kdy to vlastně bylo… no, určitě pár týdnů zpátky. Skoro to vypadalo, že tyhle stvůry mají stejné trampoty s logistikou jako Imperiál.

Pak ale spatřil něco, čemu zprvu nechtěl uvěřit. Zamrkal a zatřásl hlavou, ale nezmizelo to! Kolem ikony začalo žhnout nazelenalé světlo, které stále intenzivnělo. Postupně zbělelo, takže už se na něj nedokázal déle dívat. I přes pevně stisknutá víčka cítil pulz jasné záře… a pak nic.

Když oči znovu otevřel, uviděl v zemi nikoho tu samou zašlou ikonu z nekrokovu. Něco ale bylo jinak. Ucítil neodolatelnou touhu se jí dotknout… Vyhoupl se ze zákopu a v podřepu se pátravě rozhlížel.

„Vojíne!“ uslyšel za sebou, z levé strany.

Cedrik si ve skrytu plynové masky povzdechl a chmurně se pousmál. Napůl se otočil na poručíka a řekl: „Volá mě… pane.“

S posledním slovem upažil pravou ruku se zbraní a stiskl spoušť. Poručíkova maska explodovala spolu s lebkou pod ní.

*          *          *

Meidžiho probudila bolest hlavy. Byla nesnesitelná, jako by se mu mozek rozpínal a pokoušel se prorazit lebkou. Skroutil se na kavalci do klubíčka a pevně stiskl zuby i víčka, zpod kterých mu tekly proudy slz.

Někde zdáli zaslechl v hlavě hlas svého děda, který se mu jako chlapci pokoušel předat některá tajemství akupresury. Těžce si vybavil bod sloužící k potlačení bolesti po celé horní polovině těla, pravou rukou sevřel levačku a stiskl místo mezi palcem a ukazovákem. Jako zázrakem začala bolest ustupovat.

Když už dokázal přehodit nohy přes okraj postele, opatrně se posadil. Hlavu měl stále jako obalenou filcem, ale bolest byla ta tam. Vratce se postavil a zpod matrace vytáhl pochvu své katany. Palcem uvolnil pojistku a meč povyjel z hedvábím ovázaného tubusu.

Meidži jej nehlučně tasil a s každým krokem pevnější chůzí vyšel na chodbu. Ne, desátníka vykrmoval ze svého platu již dost dlouho! Jeho rysy ztvrdly a získaly podobu kami.

*          *          *

„Dobrý večer, jsem Sally Dominguez… a na úvod dnešních KAPITOL NEWS, KNN přináším smutnou zprávu pro všechny fanoušky a příznivce mého kolegy Tobey Chowa. Je tomu sotva hodina, co se nebohý Tobey cestou do studia stal obětí teroristického útoků jednoho z odporných kultů Temných apoštolů. Odpálení se sebevražedných atentátníků, kteří pronikli do haly mrakodrapu KNN, si vyžádalo na dva tucty mrtvých. Váš oblíbený Tobey zatím žije, jeho zranění jsou ale natolik závažná, že jakákoliv prognóza je zatím předčasná. Podle vyjádření primáře traumacentra nemocnice Milosrdné Scarlett, doktora Višnánandrého, není ani vyloučeno, že pro Tobeyho přežití budou muset být zahájena jednání s megakorporací Kybertronik.

A teď již k posledním zprávám z asteroidu, na kterém zuří boje o osud lidstva… Vlastně, nezuří… Při letmém pohledu se zdá, že kohorty Nepřítele tento Světlem zapomenutý balvan již opustily a vojska megakorporací se zakopala a status quo jim vyhovuje, a to nejen imperiálním silám. Do střetu se Sluncem už ale zbývá necelý půl rok a podle všech měření a propočtů se vesmírný projektil zatím nepodařilo z jeho trasy nijak vychýlit. Věřme proto, že nás Bratrstvo v nejtemnější hodině opět překvapí a spasí.“

 

 

5.Kolo

Chodba byla temná, nefungoval ani záložní generátor. Wulfthar šátral prsty po stěně vyhloubené do kamene asteroidu a opatrně nakračoval, aby na svou přítomnost neupozornil nepřátele.

Útok na bunkr bauhauského vrchního velení byl stejně rychlý jako nečekaný. Hordy Černé legie se převalily přes přečíslené obránce jako přílivová vlna. Ale jeden syn Bauhausu ještě dýchá a donutí ty zrůdy zaplatit za všechny ty zmařené životy!

Jako hlavní inženýr věděl Wulfthar velice dobře, jak celý bunkr vyhodit do povětří. Stačilo se dostat k hlavní rozvodové skříni vedle taktické a navigační místnosti na druhém podlaží. To se ale snáz řeklo.

V chodbě před sebou zaslechl nějaký ruch. Přidřepl si a svou AG-17 naslepo namířil do tmy.

Před sebou uslyšel šouravé kroky. Polkl, zavřel oči (stejně nic neviděl) a stiskl spoušť…

Muž v honosné uniformě s výložkami plukovníka sledoval jednosměrně propustným sklem zpustlého člověka ve svěrací kazajce sedícího na podlaze vypolstrované místnosti. Otočil se na vedle stojícího doktora, který zalistoval zdravotní dokumentací a pronesl:

„Bývalý hlavní inženýr Völle… zničehonic se pokusil zničit náš velící bunkr, přitom usmrtil tři vojáky a dva těžce zranil. Nasadili jsme elektroléčbu a drogy potlačující paměť, bohužel zatím bezúspěšně…“

*          *          *

Inkvizitor vstoupil do cely a jeho těžké kroky zněly až nepatřičně. Na kavalcích u protilehlých stěn místnosti se krčili dva muži, jeden Imperiálec, druhý z Kapitolu. Za jiných okolnosti by museli být připoutáni na lůžka a dost možná drženi pod sedativy, protože by se pokoušeli jeden druhého zabít, tihle dva se ale tiskli ke zdem a vytřeštěnýma očima těkali po místnosti prázdným pohledem.

Inkvizitor napřáhl ruku, předklonil hlavu a něco zamumlal. Z dlaně se mu jako dvojice hadů začal odvíjet pruh světla, který čelem pronikl do mozku obou zadržených…

„…tyyy PSÉ!“ zaslechl Inkvizitor po své levici se silným přízvukem. Z opačné strany uslyšel hluboké mručení, které zakončil ostrý výkřik.

Inkvizitor tleskl a oba muži strnuli uprostřed pohybu, sotva půl metru od toho druhého.

Dovolil si letmý úsměv. Alespoň, že Světlo si dokázalo s tou náhlou epidemií šílenství poradit.

*          *          *

Zrcadlový sál podzemní Citadely osvětlovaly jen duhové pruhy kosmického rušení, které přebíhaly po zobrazovacích tabulích. Náhle bylo tiché šumění vystřídáno hlubokým zvukem gongu a na všech deskách se objevila hypnotická černá spirála. Z každé přímo sálala touha. Spirály vířily stále rychleji a nakonec se rozplynuly a nahradil je temný obrys ženské postavy zpola se ukrývající ve stínu. Žádostivost dosáhla úrovně, které by obyčejný člověk nedokázal odolat. Postava stojící uprostřed tabulí ale nebyl obyčejný člověk.

Měřila bezmála dva metry a vznášela se asi třicet centimetrů nad zemí. Vypadala jako žena, ale halil ji oblak Černé symetrie, její podoba i celý obrys byly nestálé a dýchal z ní chlad prázdnoty. Nečistý avatar.

Zastavila se asi metr před největší tabulí a pozvedla pravou ruku, ve které třímala hlavu Nejvyššího nefarita Khөlles. Druhou rukou švihla do strany a proudy Černé symetrie v podlaze vyryly čtyři hluboké rýhy.

„Úkol splněn, má paní,“ pronesl Nečistý avatar sametově, jako vrnící kotě. „Očekávám příchod Nefarita, který dokáže za ten krátký čas, který zbývá, napravit, co TENHLE zpackal.“

„Už je na cestě,“ řekl ženský obrys hlasem, ze kterého šel mráz.

 

 

 

6.Kolo

To vedro začínalo být k nevydržení. Čůrek potu lechtal rotmistra Powerse mezi lopatkami a každý pohyb způsobil, že mu po celém těle vyrazily nové krůpěje. Už aby ta evakuace skončila a on si mohl v klidu a (hlavně) chládku baru na Marsu dát pintu oroseného ležáku.

Najednou hromada beden vlevo od rotmistra explodovala. Dvojice mužů, která na ni právě dovlekla velkou kovovou schránku s nápisem VOLATILE a symbolem lebky se zkříženými hnáty, se proměnila ve dvě hromady zkrvavených hadrů, masa a kostí. V prostředí bez atmosféry nebyl granát vůbec slyšet. Powers se v předklonu rozeběhl k nejbližšímu zákopu a cestou řval do vysílačky ve své helmě: „Odkud to přišlo?! Co tam děláte, na těch hlídkách, chrápete???!“

„Směr 265,“ zapraskalo ve sluchátkách, „další záblesk… a další! Soudě dle vzdálenosti dopadne za…“ Další hlášení zaniklo v hluku exploze. Granát tentokrát zasáhl celtovinový přístřešek, pod kterým byly vyskládané barely s pohonnými hmotami pro pozemní vozidla. Naštěstí byly sotva poloprázdné, ale i tak to byla pěkná šlupka!

Tak takhle ne, pomyslel si rotmistr. Tohle ostřelování musí přestat, jinak mu sem s evakuačním člunem nepřiletí ani ten největší blázen… Několika rychlými pohyby zkontroloval svou ostřelovačskou pušku a na volnoběh protočil turbínu svého tryskového batohu. Přeladil vysílací frekvenci a tichým hlasem zavelel: „Mrchožrouti, máme tu ještě jednu nevyřízenou objednávku.“

Ze vchodu do podzemního komplexu na vzdálené straně tábora vyběhlo několik postav v purpurových barvách. Když přelétali nízko nad ním, odrazil se a spustil turbínu naplno. Snad už poslední mise na tomhle zpropadeném šutru…

*          *          *

Oddíl Zrcadlounů napochodoval do maličkého evakuačního člunu a muži se do stísněného prostoru poskládali jako dílky pradávné hry TETRIS. Už dávno nevypadali tak naleštěně a bezchybně jako na plakátech, které propagovaly Kybertronik všude tam, kde měla korporace obchodní zastoupení. Šrámy a potlučená zbroj, některým dokonce chyběla i část končetiny.

Automatický pilot uzavřel nákladový prostor a odlepil loď od povrchu asteroidu. Začal nabírat výšku a zamířil k lodi plující daleko ve vesmíru. Vše proběhlo bez jediného slova – nebylo zapotřebí. Každý Zrcadloun byl v režimu spánku a právě probíhala diagnostika jeho systému. Rozhraní připevněná na konci dlouhých kabelů, které se jako klubko hadů plazily prostorem, se zabodávala do portů na odhalených částech těla vojáků.

Když stroj dosáhl výšky 16k, proměnil se v oblak plamenů a úlomků. Raketu vypálenou z asteroidu, ani její explozi, nebylo ve vesmíru slyšet a vlastně nebyl nikdo, kdo by ji viděl…

*          *          *

Vysoký a hubený muž v bohatě zdobeném rouchu přistoupil k řečnickému pultu a všech 888 shromážděných mystiků zmlklo. Muž si z nervozity pročísl rozježené zbytky vlasů, odkašlal a promluvil:

„Naše téměř rok trvající noční můra se, zdá se, blíží ke konci.“

Mluvil potichu, ale jeho hlas zněl jasně v každém koutě obřího auditoria Katedrály na Luně.

„… a zdá se, že i tentokrát vyjdou snahy Temného boha a jeho Apoštolů naprázdno,“ muž – Kardinál – si dovolil krátký neurotický úsměv. „Ano, je pravdou, že těleso mířící na naše Slunce zatím udržuje kolizní kurz, ale našim agentům, veřejně či tajně operujícím v armádách všech korporací, se podařilo zmanipulovat jejich generály a připravit plán „Záchranná brzda“.

Ano, na jeho spuštění musíme počkat ještě měsíc, a to je dlouhá doba… ale dá-li Světlo, nic zásadního se v té době již nestane. Soudě dle zpráv z posledních týdnů, je aktivita Černé legie na asteroidu minimální, snad sami seznali marnost svého počínání a prchli.

Žádám vás proto o posledních pár týdnů maximální ostražitosti. Světlo a naše soustava musí přeží. A přežije!“

 

 

EPILOG

Zdánlivě nehybná masa kamene, kterou k sobě již několikátý den nemilosrdně a stále silněji stahovala gravitace Slunce, se zatřásla. Zprvu neznatelně, ale se stále větší intenzitou. Nakonec od ní začaly odletovat malé i větší kusy a objevily se zášlehy explozí, ke kterým docházelo všude pod povrchem levé strany asteroidu.

*          *          *

Auditorium Katedrály na Luně rezonovalo úporným soustředěním všech zúčastněných. Vzduch sršel statickou elektřinou, která všem, kdo nebyli holohlaví, zježila každičký vlas a chlup na těle.

Kardinál sedící na svém stolci uprostřed klesajících kruhů lavic jemně zavrtěl hlavou. Otevřel oči a zamrkal. Tohle nebude stačit… Nálože se světlocitlivými detonátory byly umístěny přiliš blízko povrchu, aby dokázaly dráhu asteroidu vychýlit.

V oblouku jediné chodby otevřeně ústící do místnosti se objevil člověk ve fialovém rouchu. V tichosti přistoupil ke Kardinálovi (bylo jasně znát, jaké mu i sebemenší pohyb činil problémy a bolest), sklopil hlavu, pak vzhlédl a špitl: „Hranice PNR bude dosaženo za necelých šedesát minut, Excelence.“

„Já vím,“ utrhl se na něj Kardinál. Nešťastně složil hlavu do dlaní, protřel si oči a jakoby mimochodem si začal bubnovat na spánky. Přeci o všechno nepřijdou, teď, jen pár okamžiků před koncem…

Polkl, nervózně si olízl suché a popraskané rty a pak zvedl pohled k tiše sedícím a soustředícím se mystikům.Vstal a začal se pomalu otáčet kolem dokola. Snažil se zapamatovat si tvář všech těch 888 statečných mužů a žen. Trvalo to téměř půl hodiny.

Pak pozdvihl obě ruce, obrácené dlaněmi vzhůru, sklopil hlavu a jeho rty zašeptaly omluvu. Když otevřel oči, šlehalo z nich surové Světlo. Zaklonil se a směrem k prosklené kopuli vyslal první vlnu energie. Otevřel pusu, jako by řval, a i z ní vytryskl k nebi proud Světla. K němu se jako nitky přidávaly další a další z celého sálu. Všech 888. Kopule pod takovým náporem explodovala, ale střepy nespadly dolů. Byly vší tou silou vymrštěny vzhůru, snad dolétly až na povrch asteroidu s kódovým označením XT.973.

*          *          *

Samozávrtná nálož umístěná v té nejryzejší žíle diurania postrádala energii k detonaci. Náhle se vypařila. A spolu s ní celá třetina asteroidu. To, co zůstalo, bylo silou exploze vymrštěno napříč gravitačním polem Slunce v takové trajektorii, že v nejbližších dnech a týdnech bude kosmickými silami vystřeleno zpět do hlubin vesmíru, odkud se snad nikdy nevrátí…

*          *          *

Kardinál padl na kolena. Byl brunátný ve tváři a přerývavě dýchal. Chytil se opěradla svého stolce a ztěžka se postavil na třesoucí se nohy. Když se rozhlédl po auditoru, na místě, kde jen před malou chvílí sedělo 888 mystiků, doutnaly jen cáry oděvů.

„Vaše oběť… nebude zapomenuta!“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

EnglishDeutschPolskiEspañol
Kalendář akcí